VESMÍR A JEHO LIDÉ
Od dob, co člověk spatřil světlo světa, kdy postupem času vnímal jeho běh a své okolí a kdy získával více a více zkušeností, stával se z něj citlivý a přemýšlivý tvor, dospěl a pak se svým nabytým umem se dělil s dalšími a dalšími a kdy po celá století ba i tisíciletí jej doprovází Slunce, Měsíc a hvězdy, jediné si neuvědomoval, že je součástí jednoho celku zvaného vesmír. Ano ten vesmír, ve kterém se zrodil a všechno ostatní živé i neživé, a byl to a je to právě ten člověk, který upírá svůj zrak k nebesům, aby věděl, jak vesmír a on se stále mění.
A když pak hvězdám a planetám dal jména, aby jemu určovaly směr a smysl života. A tak i dnes, poněkud vyspělejší člověk, než kdy předtím, se opět dívá ke hvězdám, už ne proto, že jsou jakýmsi poselstvím života i smrti, že pro něj něco znamenají, ale proto, že chce překonat hranici neznáma a poznat jej zblízka, protože tam v dálce, nekonečné dálce jsou neobjevené možnosti, o kterých člověk ještě neví.
V určité chvíli by si měl člověk klást otázku, zda je život konečný či nekonečný, tedy zda přechází do nebytí, kde a jak jej pak žije. Je-li to týž člověk, anebo je jiný ?
V určité chvíli by si měl člověk klást otázku, zda je vesmír konečný či nekonečný, kdy vznikl a kdy zanikne.
Zdá se, že v proudu všedních dní nepřichází na nic jiného, než na to "tady a teď" a co je tam, mimo něj...?