ŘÍKÁ SE...
Říká se:
Až se rok s rokem sejde,
je člověk o rok starší.
Říká se:
Když člověk pojednou do dětství
vrací se už jen ve vzpomínání, zestárnul.
Ó, nikoliv, tys nezestárnul,
ty jsi jen pokročil o rok dál,
jakoby čas si s tebou hrál.
Jen vzpomeň, jak málo měls
a tolik jsi rozdal
a přec ti zůstal pocit radosti,
žes byl, jsi a budeš dál.
Teď jsi na prahu té největší doby,
teď už můžeš klidně říct,
že to bylo kus práce,
jíž jsi znal a zanechal.
Vykroč z her a snů,
poslyš píseň jar a dravých ptáků,
oni ví kdos,
žes ty ten boss.
Co ti nelze vzít,
je tvá čest a štít,
přestaň se bát toho,
že čas plyne jak voda,
jak voda v řekách rozbouřených,
plyne, ale pomalu, řeka tvá,
v níž život svůj máš zakletý.
Vystoupils na horu,
z níž vidíš svět pln krás
a najednou se cítíš volný,
jen vznést se konečně někam v dál,
nad loukami plných květů zakroužit.
Vůkol rozdat mír a smích,
to teď by sis přál,
je čas, bys byl už král,
v trůn usednout a růžím se oddál.
Však jsi o rok starší,
tak co víc, šťastný být a život plně žít.
Říká se:
Až se rok s rokem sejde,
je člověk o rok starší.
Říká se:
Když člověk pojednou do dětství
vrací se už jen ve vzpomínání, zestárnul.
Ó, nikoliv, tys nezestárnul,
ty jsi jen pokročil o rok dál,
jakoby čas si s tebou hrál.
Jen vzpomeň, jak málo měls
a tolik jsi rozdal
a přec ti zůstal pocit radosti,
žes byl, jsi a budeš dál.
Teď jsi na prahu té největší doby,
teď už můžeš klidně říct,
že to bylo kus práce,
jíž jsi znal a zanechal.
Vykroč z her a snů,
poslyš píseň jar a dravých ptáků,
oni ví kdos,
žes ty ten boss.
Co ti nelze vzít,
je tvá čest a štít,
přestaň se bát toho,
že čas plyne jak voda,
jak voda v řekách rozbouřených,
plyne, ale pomalu, řeka tvá,
v níž život svůj máš zakletý.
Vystoupils na horu,
z níž vidíš svět pln krás
a najednou se cítíš volný,
jen vznést se konečně někam v dál,
nad loukami plných květů zakroužit.
Vůkol rozdat mír a smích,
to teď by sis přál,
je čas, bys byl už král,
v trůn usednout a růžím se oddál.
Však jsi o rok starší,
tak co víc, šťastný být a život plně žít.